Evoluce planetárního vědomí
2. 8. 2008
Transformace současné společnosti
Chtivost a sklon k násilí patří bezpochyby mezi nejmocnější psychologické síly, které provází historii lidstva, přičemž současná globální situace jen umocňuje veškeré důsledky jejich vlivu. Vždyť za celou historii lidstva, od samotného počátku po devatenácté století, nebylo zabito tolik lidí, jako v posledním století. Mezi živočišnými druhy se nám podařilo dosáhnout pochybného prvenství, které zdůrazňuje schopnost vlastní eradikace a vůbec zničení veškerého života na této planetě. Je třeba však říci, že současná globální krize má psychospirituální povahu, a nelze ji tudíž vyřešit bez radikální a rozsáhlé vnitřní transformace lidstva. Možná, že se tento úkol zdá být beznadějným, ale nedávné vědecko-teoretické koncepce a praktické přístupy vycházející z řady zdrojů, jenž se opírají o nové paradigma, nabízí slibné strategie, které lze rozdělit do následujících pěti kategorií: rozvoj nového pojetí vesmíru a širší chápání lidské povahy i psyché; nové názory na povahu nenasytné lidské chtivosti; nové pohledy na kořeny zhoubné agrese a lidského násilí; prožitkové přístupy podporující pozitivní osobní transformaci a vývoj vědomí; výzkum vědomí a řešení globální krize.
Čím dál jasněji se ukazuje, že vědomí není produktem fyziologických procesů probíhajících v mozku, ale základním atributem existence. Podle posledních analýz je individuální psyché každého z nás součástí celkového bytí a lidství ve své hloubi nemá bestiální povahu, nýbrž duchovní.
Maligní agrese není odrazem skutečné povahy člověka, je mimo jiné spojena s doménou nevědomé, perinatální dynamiky, která nás odděluje od hlubší identity. Lidé, kteří podněcují válečnou činnost a násilí obecně, se v podstatě zaměřují na vnější cíle, které jim slouží jako náhrada za prvky vlastní psyché, s nimiž by se při procesu důsledného sebezkoumání měli správně střetnout. Např. okolnosti porodu sehrávají důležitou roli při formování, buďto násilných a sebedestruktivních tendencí, nebo naopak mohou aktivovat sklony k laskavému chování a pomáhat rozvíjet zdravé mezilidské vztahy. Znamená to, že změna porodní praxe orientovaná na lidštější a jemnější způsoby provádění porodů by mohla mít nezanedbatelný vliv na míru násilí projevovanou ve vnějším světě.
Transpersonální kořeny chtivosti tkví v pocitu oddělení od naší pravé duchovní identity, z čehož vyplývá touha po falešných náhražkách, které poskytují pouze prchavé uspokojení.
Naděje však spočívá v přístupech, které umožňují realizovat proces psychospirituální smrti a znovuzrození a prožít osobní transformaci. Tyto přístupy se v neustále rostoucí míře projevují v rozvoji vnímání hluboké spirituality vesmíru a veškeré přírody i v odpovídajícím růstu vysoce humanitárních a ekologických zájmů jednotlivců.
Současná globální situace je externím projevem mnoha esenciálních témat transpersonální psychologie. Budeme-li se i nadále nechat unášet destruktivními a sebedestruktivními tendencemi, jejichž kořeny tkví v hlubinách našeho nevědomí, zcela nepochybně zničíme nejen sebe, ale také celý život na této planetě. Ovšem, podaří-li se nám v rozsáhlém měřítku tento proces transformovat ve vlastním nitru, můžeme se tak přičinit o evoluční posun, který nás dostane mnohem dále, než je úsek, který současné lidstvo urazilo od období primátů. Proto je životně důležitým posláním šířit informace o zmíněných možnostech transformace a evoluce vědomí a oslovit tím dostatečné množství lidí, kteří by tak cítili patřičnou osobní motivaci tyto možnosti realizovat. Zdá se, že se účastníme dramatického závodu o čas, který nemá v celé historii lidstva obdoby.
Psychologické kořeny lidského násilí a chtivosti
Mezi nejmocnější psychologické síly, které se v historii lidstva projevují, patří bezesporu násilí a chtivost. Dosavadní dějiny lidstva jsou především dějinami válek a boje o moc. Nelze si vůbec představit, ani není možné vylíčit množství či intenzitu agresivních činů páchaných po celá staletí v různých částech celého světa, přičemž mnohé z nich se děly dokonce i ve jménu všemohoucího Boha. Stačí si jen pomyslet na nesčíslné řady křesťanů, kteří byli pro pobavení mas předhazováni v římských arénách jako potrava pro šelmy, nebo na masová jatka pod aztéckými obětními oltáři dále na statisíce lidí, jenž se stali oběťmi středověké inkvizice a byli ve jménu víry mučeni, zabíjeni a upalováni, a také na miliony vojáků a civilistů zabitých v různých válkách a revolucích.
Jako příklady nespoutaného násilí a neukojitelné chtivosti můžeme uvést třeba Činghischánovy hordy táhnoucí Ásií, za nimiž zůstávaly vyvražděné, vypleněné a vypálené vesnice, tažení vojsk Alexandra Velikého, který si podmanil veškerá území ležící mezi Makedonií a Indií, neuvěřitelný rozmach Islámu prosazovaný mečem a ohněm, rozpínavost římské říše, křižácké výpravy, dobyvačné cesty Cortéze a Pizzara, kolonializmus Velké Británie a dalších evropských zemí anebo napoleonské války.
Tento trend nabral ve dvacátém století ještě vyšší obrátky. Za celou historii lidstva, od samotného počátku po devatenácté století, nebylo zabito tolik lidí, jako právě v posledním století. Na bitevních polích 2. světové války padlo celkem dvacet milionů mužů a žen a stejný počet lidí se stal obětí důsledků válečné činnosti mimo bojiště.
K nejkřiklavějším příkladům bezcitného vraždění, které jsme mohli za posledních padesát let zaznamenat, patří bezesporu expanzionizmus nacistického Německa a hrůzy holokaustu, Stalinovo ovládnutí východní Evropy a jeho souostroví Gulag, teror na civilním obyvatelstvu v komunistické Číně a v jihoamerických diktátorských režimech, krutosti jihoafrického apartheidu, válka v Koreji a Vietnamu, krveprolití v Jugoslávii, Turecku, Izraeli i nedávné teroristické útoky v USA, Egyptě, Británii a dalších státech.
Vyjádření lidské chtivosti můžeme spatřit ve filozofii a strategii kapitalistické ekonomie zaměřené na růst hrubého národního produktu a "neomezený rozvoj", neustálé drancování neobnovitelných přírodních zdrojů, podporování okázalého konzumizmu a "plánovaného zastarávání". Navíc, obrovská část této bezohledné ekonomické politiky, která sebou přináší katastrofické ekologické důsledky, je orientovaná na výrobu stále ničivějších zbraní.
Násilí a chtivost měly v minulosti tragické důsledky pouze pro jednotlivce a jejich rodiny, které smetla vlna vražedných historických událostí, avšak v žádném případě neohrožovaly vývoj celého lidstva a pochopitelně ani nepředstavovaly žádné nebezpečí pro ekosystém a biosféru naší planety. Příroda byla schopna, dokonce i po těch nejničivějších válkách, během několika desetiletí se vzpamatovat a zcela obnovit svůj cyklus. Tato situace se však v průběhu dvacátého století radikálně změnila, neboť rychlý technologický rozvoj, exponenciální růst průmyslové výroby, obrovská populační exploze a zejména objev atomové energie navždy změnily vzorce dosavadních rovnic.
Častokrát můžeme pozorovat, že ve dvacátém století bylo v jediné dekádě nebo i v jediném roce dosaženo více vědecko-technických objevů, než mohli dřívější generace zaznamenat v průběhu celého století. Pravdou ale zůstává, že nás tyto oslnivé intelektuální úspěchy přivedly na hranici globální katastrofy, jelikož nebyly vyváženy srovnatelným emociálním a morálním růstem. Mezi živočišnými druhy se nám podařilo dosáhnout pochybného prvenství, které zdůrazňuje schopnost sebezničení a vůbec zničení veškerého života na této planetě.
Intelektuální vývoj znamená v historii lidstva jeden z velkolepých triumfů. Pronikáme do tajemství jaderné energie, jsme schopni vysílat kosmické lodě na měsíc a prostřednictvím vesmírných sond zkoumat všechny planety sluneční soustavy, umíme přenášet zvuk i barevný obraz nejen po celé zeměkouli, ale i v kosmickém prostoru, podařilo se nám rozluštit kód DNA a odstartovat vývoj genetického inženýrství. Ale současně je nutno konstatovat, že tyto supertechnologické zázraky slouží primitivním emocím a instinktivním impulsům, jenž se příliš neliší od popudů, které motivovaly lidi z doby kamenné.
Nepředstavitelné množství peněz již bylo utopeno v šílených závodech ve zbrojení, přičemž ke zničení veškerého života na Zemi by stačila pouze nepatrná část stávajícího arzenálu atomových zbraní. Mnoho milionů lidí bylo zabito ve dvou světových válkách i bezpočtu dalších násilných konfrontacích vedených z ideologických, rasových, náboženských nebo ekonomických důvodů a statisíce osob padlo za oběť bestiálnímu mučení tajných služeb různých totalitních systémů. Nenasytná chtivost vede lidi k hektické honbě za ziskem a hromadění osobního majetku, které přesahuje jakoukoliv rozumnou míru. Tato strategie, přestože neobsahuje tak gigantický scénář jako jaderná válka, vyústila v situaci, kde je lidstvo ohrožováno mnohem zákeřnějšími a také předvídatelnějšími náměty globální zkázy, mezi něž můžeme počítat průmyslové znečišťování půdy, vody a vzduchu, nebezpečí z jaderných odpadů a havárií, ničení ozónové vrstvy, skleníkový efekt, ztrátu planetárního kyslíku působenou bezohledným kácením lesů a intoxikací mořského planktonu a nebezpečí z toxických příměsí, které "obohacují" naše potraviny a nápoje. K tomu lze přiřadit celé spektrum příkladů, sice již ne tak apokalyptického vývoje, nicméně rovněž s vysoce zhoubnými účinky, jako je astronomickým tempem pokračující vymírání mnoha živočišných druhů, vysoké procento hladovějících a bezdomovců, úpadek rodinných vztahů a rodičovské krize, zánik duchovních hodnot, absence nadějí a pozitivních vyhlídek, obecné odcizení a ztráta spojení s přírodou. Současné lidstvo, třebaže vlastní zázračné technologie téměř z oblasti science fiction, žije v důsledku zmíněných faktorů v chronické úzkosti z hrozby jaderné a ekologické katastrofy.
Moderní věda vyvinula dostatečně účinné prostředky, které by mohly vyřešit nejnaléhavější problémy dnešního světa - je schopna bojovat s většinou nemocí, eliminovat hlad a bídu, snížit objem průmyslových odpadů a nahradit destruktivní fosilní paliva obnovitelnými zdroji čisté energie. Příčiny problémů, které nám stojí v cestě, nespočívají ani v technologii, ani v ekonomice; jejich zdroje se nachází v hlubinách nitra lidské osobnosti. Kvůli lidským slabostem dochází k nepředstavitelnému mrhání zdrojů, které jsou vynakládány do absurdních závodů ve zbrojení, mocenským bojům a honbě za "neomezeným růstem". Tyto slabosti rovněž brání adekvátnějšímu dělení společného bohatství mezi jednotlivce i země, přesunu priorit z oblasti čistě ekonomických a politických zájmů na řešení ekologických problémů, které mají z hlediska zachování života na této planetě prvořadý význam.
Diplomatická vyjednávání, administrativní a právní opatření, ekonomické či sociální sankce, vojenské intervence nebo jiné podobné zásahy mnoho úspěchů nepřinesly, právě naopak, častokrát produkují více problémů než řeší. Začíná nám stále jasněji svítat, proč tato opatření nutně selhávají: Je totiž zhola nemožné docílit zmírnění krize uplatňováním strategií, které vychází ze stejných ideologických zdrojů, jako ty, jenž danou krizi způsobily. Z posledních analýz vyplývá, že současná globální krize má psychospirituální charakter, tudíž odráží stupeň evoluce vědomí lidských druhů. Proto si jen stěží lze představit, že by se tato krize mohla vyřešit bez vnitřní radikální a rozsáhlé transformace lidstva a dosažení vyšší emoční vyzrálosti a duchovního probuzení.
Úkol, rozvinout ve vědomí lidstva zcela nový systém hodnot a cílů, se může jevit jako příliš utopistický a nerealistický, aby vůbec vzbuzoval nějakou naději. Zvážíme-li, jakou úlohu v historii lidstva sehrává násilí a chtivost, pochopitelně se nám nechce příliš věřit, že by se moderní lidstvo mohlo transformovat na společenství jednotlivců schopných mírového soužití s ostatními lidmi, nemluvě o dalších bytostech, bez ohledu na rasový původ, náboženské nebo politické vyznání. Stojíme před nutností vštípit do vědomí lidstva smysl a vnímání hlubokých etických hodnot, citlivosti k potřebám jiných, dobrovolné skromnosti a vysoce ekologického cítění. Na první pohled se takový úkol jeví jako výplod fantazie, které předčí i snílky z oblasti science-fiction.
Tato situace, přestože je vážná a kritická, nemusí být až tak beznadějná, jak se nám jeví. Po více než třiceti letech intenzivního výzkumu zvláštních stavů vědomí jsem dospěl k závěru, že teoretické koncepce i praktické přístupy, které rozvíjí transpersonální psychologie - disciplína, jež usiluje o integraci spirituality s novým paradigmatem, které se začíná prosazovat v západní vědě - nabízí nové a velmi slibné strategie, které by nám mohly pomoci zmírnit krizi, jíž všichni čelíme. Jsou v plném souladu s věčnou moudrostí velkých duchovních nauk východu a mystických tradic celého světa.
Pozorování a výsledky z oblasti moderního výzkumu vědomí, transpersonální psychologie i prosazujícího se paradigmatu nám umožňují, na základě situace v současném světě, přijmout konkrétní cesty, které lze rozdělit do následujících pěti kategorií:
1) rozvoj nového pojetí vesmíru a snaha o širší chápání lidské duše
2) získávání nových pohledů na kořeny zhoubné agrese a lidského násilí
3) formování nových názorů na povahu nenasytné lidské chtivosti
4) osvojování si nových přístupů podporující pozitivní osobní transformaci a vývoj vědomí
5) aktivní řešení globální krize na základě duchovních principů.
(Stanislav Grof)