Anatomie duše
7. 8. 2008
Historické počátky poznávání duše
Vědění dávných starověkých předchůdců Slovanů, Keltů a jiných národů ukazuje na poznání energetických silových center lokalizovaných ve fyzickém těle člověka.
Okolo roku 5000 př.n.l. – ájuvéda, součást starověké védské kultury prastaré árijské civilizace učila, že člověk má pět základních obalů: 1. anatomický, 2. efírový, 3. mentální, 4. intelektuální, 5. příčinný.
Ájurvéda pokládá Vesmír za jednotný živý organismus uspořádaný stejně jako lidské tělo; tvrdí, že zákony příčinnosti, podobnosti, spojení a vzájemné činnosti jsou základem Vesmíru a člověka.
Podobně podle starotibetských historických rukopisů je člověk tvořen následujícími těly: 1. fyzické, 2. éterické, 3. emocionální, 4. mentální, 5. duchovní.
4.tisíciletí př.n.l. – Kršna (Indie) ukazoval, že pozemský člověk je trojjediný, podobně jako Stvořitel, kterého v sobě člověk zrcadlí rozumem, duší a tělem.
3.tisíciletí př.n.l. – tradiční čínská medicína v souladu s učením akupunktury poznává, že lidské tělo má 14 základních meridiánů (12 párových a 2 nepárové dráhy) a 12 párových svalově-šlachových meridiánů; na meridiánech jsou akupresurní (biologicko-aktivní) body.
538 př.n.l. – v hebrejském učení Kabala je doloženo, že aura člověka je součástí astrálního těla a je tvořena jemnou hmotou.
100 n.l. – v souladu s křesťanským učením je člověk chápán jako trojjediný a je tvořen tělem, duší a duchem.
Kolem počátku našeho letopočtu – Agni-jóga rozlišuje 7 těl člověka:
1. fyzické
2. éterické
3. astrální (svět pocitů, emocí, přání)
4. mentální (svět myšlenek)
5. kauzální (karmické)
6. buddijské (intuitivní + vyšší duchovní rozum)
7. atmické (část Absolutna, naše pravé duchovní Já)
559 n.l. – Pifagor (Sýrie) vyučuje, že lidský duch pochází ze Stvořitele, vzniká z kosmického magnetického fluidu a je těsně spojen s duší; duše je podobná efírovému tělu, forma duše je podobná fyzickému tělu a je nesmrtelná.
Věda odhaluje vlastnosti duše
1452 – 1519 Leonardo da Vinci (Itálie) prováděl vědecká pozorování odstínů a polarizace barev; popsal 4 základní barvy: žlutou, zelenou, modrou, červenou a doplnil barevnou paletu bílou barvou na žlutém a černou barvou na červeném konci spektra.
1493 – 1541 F. A. Paracelsus (Rakousko) vyučoval, že svět věcí a člověka je dvojitý; hmota má tvrdou viditelnou a energetickou neviditelnou formu; energetická forma je prvotní; prvotní energie je fenoménem kosmického pořádku; v okolí hrubohmotných materií vytváří prvotní energie energetický obal, který se začal nazývat efírovým tělem; člověk má 3 těla:
1. fyzické – viditelné (konzistentní)
2. přechodné – neviditelné (efírové biopole)
3. duchovní – věčné (astrální, kosmické)
1642 – 1727 Isaac Newton (Anglie) otevřel cestu k pochopení silového pole a „silových vln“, které obklopují vše živé a objasnil rozklad bílého světla na 7 barev; jeho práce v oblasti světla a silového pole byly prvními kroky ve výzkumu aury.
17. - 18. stol. J. B. van Helmont (Belgie) a Franz A. Mesmer (Rakousko) prohlásili, že objekty živé a neživé hmoty jsou nabity energetickými fluidy, jejichž složení je podobné elektromagnetickému poli; hmotná těla na sebe mohou vzájemně působit na dálku.
1844 – John Scott Russel (Anglie) oběvil, že solitony jsou izolované vlny, které neztrácejí energii a formu, pamatují si podmět svého podráždění a „živí“ se energií vnějšího prostředí; dva nebo více solitonů se mohou vzájemně prolínat; solitony mohou simulovat roli myšlenek, reagují na modlitby.
1911 – Walter John Kilner (Anglie) předpověděl, že konfigurace aury koreluje s nemocí; použití barevných obrazovek a filtrů umožňuje vidět 3 obaly aury člověka.
1853 – 1932 Wilhelm Ostwald (Německo) zkonstruoval obrazovku, která obsahuje všechny existující barvy včetně bílé a černé; tento systém pomáhal klasifikovat barvy a sloužil k určení eticko-psychických vlastností člověka na základě jím vybraných barevných odstínů; každá barva je charakterizována barevným odstínem, jasem a sytostí.
1944 – A. G. Gurevič (SSSR) vypracoval teorii biologického pole fyzikálních a biologických objektů; všechny fyzické a biologické objekty jakékoliv úrovně mají svoji energostrukturu; pro živé objekty je charakteristická dynamicky proměnlivá energostruktura; neživé objekty mají tuto energostrukturu relativně stabilnější a tato se může měnit vlivem fyzikálních a chemických faktorů; každá buňka má své pole; jejich integrace a vzájemné působení tvoří pole živého objektu.
1945 – V. I. Vernadskij (SSSR) zformuloval teorii noosféry, tj. sféry rozumu a samostatně existujících myšlenek; živá hmota je kosmoplanetární fenomén a sotva může mít původ na Zemi.
1949 – S. Kirlian, V. Kirlian (SSSR) - poprvé na světě byla ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli zachycena aura člověka; v současné vědě je tento jev nazýván Kirlijanův efekt.
1930 – 1950 Wilhelm Reich (Rakousko) studoval organickou energii v přírodě; nabídl psychoterapeutickou metodu využití organických energií; zkonstruoval specifický přístroj pro zaznamenávání a akumulaci organických energií.
1891 – 1967 Břetislav Kafka (ČSR) prokázal přítomnost magnetických a duševních fluidů v buňkách; magnetický fluid se syntézuje v protoplazmě a je z ní také vyzařován; duševní fluid se syntézuje v jádrech buněk a je z nich rovněž vyzařován; magnetické a duševní fluidy se vzájemně značně liší svými charakteristikami a svým vlivem na organismus člověka.
1965 – G. A. Sergejev (SSSR) ukázal, že intenzita záření bioplazmy v momentu strachu nebo silného nervového vzrušení se zvětšuje 2-3x; tato bioplazma se maximálně soustřeďuje v mozku.
1966 – Jose Silva (Texas) během svých výzkumů fungování lidského mozku a mysli odhalil specifický význam frekvence alfa na rozvoj ESP.
1988 – Valeria Hunt (USA) říká, že na lidské fyzické tělo se můžeme podívat z hlediska kvantové koncepce energie, která má začátek v anatomicko-buněčných strukturách funkčního fyzického těla; holografický pohled na lidské elektrické pole může být pravdivým; poprvé byly elektronickými přístroji zaznamenány charakteristiky (frekvence, amplituda a čas) barevného vyzařování; byly objeveny souvislosti mezi frekvencí a barvou energetických vyzařování, která se nejenom koncentrují kolem fyzického těla, ale i odcházejí od těla do prostoru; tak je vědecky potvrzeno tisícileté historické subjektivní pozorování barevného spektra vyzařování aury člověka; čakrám jsou přiřazeny stejné barvy, které byly uváděny v prastarých metafyzických knihách
1989 Andrea Puharich (Mexiko) zjistil, že frekvence magnetického pole na rukou léčitelů má velikost 8 Hz; přitom vyšší a nebo nižší frekvence nemají léčivý účinek.
1990 Hiroshi Motoyama (Japonsko) zjistil, že měření vyzařování akupresurních drah může být využito při diagnostice a léčbě.
1991 – Marcela Müllerová Paloučková, Jan Palouček (ČSFR): v určité vzdálenosti se bioenergetická pole lidí navzájem pronikají a probíhá mezi nimi výměna informací; vibrace bioplazmatického pole jednoho člověka mohou rezonovat s identickými vibracemi bioplazmatického pole jiného člověka.
1996 – Choa Kok Sui (Filipíny) prokázal, že biopole člověka se skládá z vnitřní a vnější části; vnitřní pole obsahuje a opakuje anatomický reliéf fyzického těla a nazývá se vnitřní aurou nebo aurou zdraví; vnitřní aura léčitelů střední kvalifikace vyplňuje prostor 1m kolem fyzického těla, u léčitelů vysoké kvalifikace je to asi 3m a léčitelům s nejvyšší kvalifikací vyplňuje tato aura prostor kolem jejich fyzického těla přibližně 50m a více; od fyzického těla odcházejí bioplazmatické prameny, které pronikají vnitřní aurou a nazývají se prameny zdraví; vnější aura zaujímá stejný prostor jako aura vnitřní, ale obepíná větší objem vnějšího prostoru v okolí fyzického těla; venkovní pole tvoří střídavě umístěná pásma s kladnými a zápornými náboji; forma venkovní aury připomíná obal podobný vajíčku zúženého dole a rozšířeného nahoře, což se podobá převrácenému vajíčku; aura člověka připomíná model dvoupólového magnetu: kladný pól je umístěn v oblasti od hlavy ke stydké kosti, záporný pól od stydké kosti k chodidlům; ve vnější auře je umístěno větší spektrum barev.
80. – 90. léta K. Korotkov (SSSR) v institutu optiky a mechaniky LITMO v St. Peterburgu prokázal a potvrdil objektivními experimenty, že smrt fyzického těla neznamená konec života člověka, ale že je začátkem postupného přechodu do jiné formy existence; na Zemi zůstane mrtvé fyzické tělo, duše odchází do světa jemných hmot a život pokračuje formou jemných energo-informačních substancí; experimentálně prokázal existenci duše člověka.
80. – 90. léta J. Zimmerman potvrdil, že léčitelův mozek nabývá stavu pravo-levé synchronizace na rovině alfa, podobný jev nastává i u pacienta při jeho léčbě.
2006 – výzkumný tým Harvardské univerzity pod vedením profesorky Lene Hauové – poprvé v dějinách nechali fyzici světelný paprsek úplně zmizet a potom ho na zcela jiném místě prostoru znovu „oživili“. V průběhu pokusu došlo k proměně světelného pulsu ve hmotu, která přenesla informaci obsaženou ve světle a poté se opět změnila ve stejný záblesk, jako byl na počátku. Podle profesorky Hauové se atomy, které zprostředkovávají přenos informace..., stávají v podstatě hmotnými kopiemi původního světelného pulsu. (www.nature.com)